Vybíjená každou středu od 16.30 hod. na ZŠ Plynárenská (Prosetická) více info zde!

Dnes ze soboty na neděli, tedy z 24.08. na 25.08.2019 spouštíme přihlášení na BOMBA Podzim 2019 * S tebou mě baví svět * Expedice ECILTYK. Kapacita je omezená na 70 míst, 17 míst je již obsazeno. Budete připraveni?

Přihlášení na BOMBA Podzim 2019 zde!

Dnes o půlnoci spouštíme přihlášky na BOMBA Podzim 2019 * S tebou mě baví svět * Expedice ECILTYK * a my už známe sestavu vedoucích: Olí, Hobstík, Helča, Janča, Hynek, Andy, Léňa, Kapr, Spůďa, Meluzka, Štěpa, Kája, igi, Franc

• už se na tom pracuje
• přihlášky 25.08.2019 pro členy 20.08.2019
• termín 25. – 30. 10. 2019
• cena 3.800,- Kč pro člena 3.600,- Kč
• Penzion U Skály Kytlice

Asi celý dojem z 2. běhu ovlivnilo zrušení 3. běhu. Před začátkem 2. běhu jsem musel rodičům oznámit, že nezvládám 3. běh udělat, a přitom jsem se musel soustředit aspoň na ten druhý. Chci poděkovat lidem, kteří to chápali, a nedělali to ještě těžší, než to bylo, i když reakce rodičů, kterým se to nelíbilo chápu a respektuji a v plno věcech mají pravdu, udělal jsem chybu, kterou musím napravit, a ještě jednou se všem omlouvám. Samozřejmě i konec 2. běhu byl v myšlenkách, dát to vše dohromady, ale to byly pouze mé pocity, nikoliv lidí a dětí na 2. běhu.

Trochu pro představu, jak to s lidmi je, a možná mi to potvrdí Ti, co s lidmi pracují. Tábor nedělám pro zisk, jsme spolek, který je založen, aby dělal radost dětem, rodičům a těm, co se na tom podílejí, nikoliv za účelem zisku, a tak vedoucím nenabízím kromě ubytování, stravy, dopravy a malé mzdy (spíše kapesného) nic než dobrý pocit a plno zážitků, které stojí plno úsilí, fyzických i psychických sil. A tak nemůžete nikoho nutit, a musíte spoléhat, že jej to samo dostane a bude chtít ten člověk sám od sebe a vy ho můžete maximálně vést. Někdy se dostane do situace, že potřebujete vedoucího, někdo Vám odpoví na inzerát nebo článek na facebooku a vy vlastně berete člověka, kterého vůbec neznáte. S lidmi jsem měl problém i před začátkem druhého běhu. Možná je to i tím, že mám vysoké nároky nebo jsem pravdomluvný a práci v týmu si představuji jinak, a nějakým lidem to ublíží a řeknou si, že to nemají zapotřebí a příští rok už nejedou. V zápalu boje jsem i nějakým lidem křivdil a ublížil a mám se plno věcí ještě učit.

Před táborem jsem sháněl ještě dost vedoucích, hodně mi pomohla Peťulla, která sehnala Alici a Romču, Michal sehnal Jardu, a tak jsme se dávali dohromady, na jaře sehnal igi Jerryho a ten vzal svého syna Martina. A tak se to dávalo dohromady. Já jsem ještě prosil Kocoura jestli nechce jet, Koziho přemluvil, když se zrušil třetí běh, aby jel na druhý a pak jsem sehnal jednoho kluka (záměrně píšu jednoho, nechci jmenovat) z Ústí a jednoho z Prahy, kteří celou dobu komunikovali a ujišťovali mne, že pojedou. Jeden se přestal ozývat tři dny před táborem, a tak jsem vzal Baxe (17 let) z řad dětí, aby nám pomohl. A ten druhý se ozýval ještě den před odjezdem a v den odjezdu, jako by se po něm zem slehla, ani jednomu nepřeji nic špatného a doufám, že jsou v pořádku a jednalo se pouze o jejich morální selhání. Trošku to tak naštve, řešíte problém s třetím během, lidi, a tak se to všechno kupí… Sice jsem si párkrát zanadával, při zrušení třetího běhu pobrečel, ale co naplat… Víte, že další děti zklamat nemůžete!

Na tábor jsme tedy vyrazili s pár zkušenými lidmi (Peťulla, Kačka, Kája, Kozi, Kocour, igi, Stóža, – který byl až od půlky, a já) a sebou jsme měli nováčky (Jerry, Marťas, Michal, Jarda, Spůďa, Léňa, Bax, Romča, Alice, Anička), kteří BOMBA tábor neznají. První problém chybějícího vedoucího jsme vyřešili tak, že Michal, Jarda a Marťas zastali funkci, jak vedoucího, tak i sporťáka a měli v tak náročném programu dvou roli, nic jednoduchého. Poprali se s tím velmi dobře a moc jim za to děkuji.

Na Peťullu jsem hodil Kačenku, je to diabetik 1. typu, a já jsem neměl vůbec představu, co to vše obnáší, a i když jsme měli s rodiči Kačenky několik schůzek, až na táboře se ukázalo, jak moc je to náročné. Když jsem se o tom rozhodoval, vyhrálo srdce, aby si to i takové dítě užilo tábor s ostatními dětmi a že se pokusíme to zvládnout. Rozhodnutí nelituji, protože to Peťulla s Kačenkou zvládla a mohla si to s námi užít, cíl se tedy díky Peťulle podařilo dosáhnout. Lituji Peťully a velice se ukláním, jak to zvládla a to i s prvním oddílem, kde byly další mrňata, které potřebovaly péči. Oddíl měla dohromady s Kačkou a obě si sáhly na dno sil, protože, jsme měli opravdu malé děti a dostával jsem to od nich sežrat. Musím se nad tím zamyslet a udělat nějaké opatření na další akce. Všech rodičů, kteří posílají malé děti na tábor, myslím tím věk 5 – 7 let, se ptám, zda je dítě samostatné, oni řeknou, že ano a do hloubky to neřeším. Je asi potřeba si tu samostatnost trochu více rozvést. Potřebujeme, aby dítě, které s námi jelo na tábor, mělo základní hygienické návyky, to znamená, že si umí samo vyčistit zuby, samo si došlo na toaletu a taky si umělo samo utřít zadek, dále je potřeba, aby umělo dát špinavé prádlo do pytle a vzít si čisté. Další věcí je asi kapesné pro malé děti. Je známo, že nemají o penězích představu a tak kapesné má u sebe na přání rodičů oddílový vedoucí. Několikrát jsem byl u toho, kdy postupně přišlo za Kačkou cca 10 dětí, že chtějí penízky, na žvýkačku, na lízátko a jednalo se řádově o 10,- nebo 20,- Kč. Většinou to chtěly na takový ten točivý automat, kde Vám vypadne žvýkačka, hopík nebo sliz. Vysvětlujte dětem, že nemá drobný nebo, že dnes ne… Asi by to chtělo u těch menších kapesné v mincích.

Jsou to takové poznatky, které jsem sám viděl, a nebo jsem je dostal od holek, které mi to právem předhazovaly a já věděl, že mají pravdu. Rozhodl jsme se jim věnovat tento odstavec, kde jim chci velice poděkovat, že to zvládly až do konce, udržely nervy a o děti bylo na 100 % postaráno. Navíc dokázaly s 1. oddílem vyhrát celotáborovou hru. Myslím, že mne zachránilo před ukamenováním to, že přijel na druhý týden Stóža a holkám pomohl. Peťullo a Kačko velice Vám děkuji za Vaší práci u 1. oddílu a fungování na táboře a veliké díky posílám i od rodičů Kačenky, které jsme umožnili si užít tábor jako ostatním dětem. Uvidíme, jak na tom Kačenka za rok bude a jaké bude složení vedoucích, a i když vím, že to není moje zásluha, ale Peťully, hřeje mne to u srdce, že se to zvládlo i když nato nejsme přizpůsobeni. Děkuji.

Co se týče ostatních vedoucích, viděl jsem na nich snahu a ta je velice důležité, můžete dělat chybky a plno věci se dá vysvětlit, ale když tam není nadšení a chuť, tak to nepůjde a lidi, co na tábor jeli to nadšení a snahu měli. Zjišťovali postupem na táboře, že je to náročné, ale ty děti to ocení, a stojí to zato! A tak bych chtěl všem poděkovat, že to nevzdali a že jeli až do konce. A moc bych si přál, aby se podobná parta objevila pospolu i na dalších akcí, sehráli se a mohli jsme si to společně užívat společně s dětmi. Příští rok z nich bude už zkušený tým a zbyde i čas na blbosti mezi vedoucími.

Samostatná kapitola patří také Káje, která za mne vzala funkci hlavního vedoucího, když mi nebylo dobře a zvládla to s přehledem, a když bych věděl, že by dokázala své síly rozložit na celý tábor, což také neumím a jedu až na dno, s klidným svědomím a vědomím, bych jí svěřil funkci hlavního vedoucího na celý běh. Je z ní již vůdce, kterého má každý rád a byla by také člověk, za kterým by lidi šli a udělali by pro ní první poslední, jako to bylo za mé indispozice. Kája si vlastně kromě pekařky, vedoucí 2. oddílu, bankéřky, moderátorky, organizátorky dala i funkci hlavního vedoucího a jsem rád, že takového člověka mám v týmu, i když si to nezasloužím, je to anděl.)

Co se týče tábora, tak jsem velice spokojen. Vyšlo nám počasí, které nemůžeme ovlivnit (děkuji sílám, které nám to dopřály), a tak jsme zvládli vše, co bylo na programu. A i když jsem měl novou partu, tak jsem je vůbec nešetřil a nandal jsem jim, jako by byli zkušený tým a poprali se s tím velice dobře. Třeba den: dopoledne sporty, pak koupání, discomarathon, noční hra, noc mimo tábor! Nebo výlet, grill párty, letní kino (kde jsme s Peťullou museli se Štěpou k lékaři a konec grill párty a letní kino bylo na našem novém týmu, který vedla Kája).

Vedoucí šli do všeho a děti se bavily. Kromě zranění Koziho (ale on má furt něco, když to není zlomený nos, byl to zas prst) jsme neměli žádný úraz, neřešili jsme žádné složité zdravotní problémy a náš zdravotník igi, to měl vše pod kontrolou, a tomu také velice děkuji.

Chtěl bych ještě poděkovat Líbě, která nám na začátek přijela pomoct, Vendelínovi (alias Paprika), který nám pomáhal a samozřejmě veškerému personálu a návštěvníkům Rekreačního areálu Pecka, kteří s námi měli trpělivost a starali se o nás jako o vlastní. Děkuji návštěvám, které dorazily a pomohly nám.

Mne osobně se tábor líbil a jsem spokojen, jak to vše proběhlo, do budoucna bych si přál, aby z vznikajícího týmu, který letos byl, byl ještě větší tým, bojovali jeden za druhého a vytvořila se tak parta, která se bude společně těšit na další akce.

To že se tábor povedl, poznáte jednoduše na posledním nástupu a odjezdu. Bylo to opět dojemné, bylo plno slziček, obejmutí a krásných slov a BOMBA gesta (když Vám oddíl vytvoří plakát, že Vás má rád a všichni Vás obejmou, k nezaplacení). Jedno z gest bylo i zakoupení telefonu od 7. oddílu jedné kamarádce z oddílu, která měla ještě tlačítkový telefon a nemohla si s nimi dopisovat v oddílové skupině v appce, vydražen byl za 558.000 Bombáčů.

Vím, že mám myšlenky teď úplně jinde, musím vyřešit 3. běh, udělat podzim a další akce, abych svou chybu napravil a dál jsme mohli rozdávat radost, ale vzkazy, které rodiče na facebooku posílají Vám tu sílu dodají a vy chcete jít dál, i když to není ideální a hvězdy, které mi byly nakloněny, jsem si odklonil a bude mne to stát možná i to nejdražší na světě, tak i ten boj nevzdám a doufám, že ostatní také ne, protože to stojí za to!

Byla to BOMBA a děkuji všem!