Tábory/Akce

PŘIHLÁŠKA

O NÁS

OBJEKT

OTÁZKY





Informace
k akcím

Potřebné
dokumenty

Spolek,
vedení

Informace
o objektu

Máte
otázky?

Závěrem BOMBA Léto 2019 – 2. běh

 

Asi celý dojem z 2. běhu ovlivnilo zrušení 3. běhu. Před začátkem 2. běhu jsem musel rodičům oznámit, že nezvládám 3. běh udělat, a přitom jsem se musel soustředit aspoň na ten druhý. Chci poděkovat lidem, kteří to chápali, a nedělali to ještě těžší, než to bylo, i když reakce rodičů, kterým se to nelíbilo chápu a respektuji a v plno věcech mají pravdu, udělal jsem chybu, kterou musím napravit, a ještě jednou se všem omlouvám. Samozřejmě i konec 2. běhu byl v myšlenkách, dát to vše dohromady, ale to byly pouze mé pocity, nikoliv lidí a dětí na 2. běhu.

Trochu pro představu, jak to s lidmi je, a možná mi to potvrdí Ti, co s lidmi pracují. Tábor nedělám pro zisk, jsme spolek, který je založen, aby dělal radost dětem, rodičům a těm, co se na tom podílejí, nikoliv za účelem zisku, a tak vedoucím nenabízím kromě ubytování, stravy, dopravy a malé mzdy (spíše kapesného) nic než dobrý pocit a plno zážitků, které stojí plno úsilí, fyzických i psychických sil. A tak nemůžete nikoho nutit, a musíte spoléhat, že jej to samo dostane a bude chtít ten člověk sám od sebe a vy ho můžete maximálně vést. Někdy se dostane do situace, že potřebujete vedoucího, někdo Vám odpoví na inzerát nebo článek na facebooku a vy vlastně berete člověka, kterého vůbec neznáte. S lidmi jsem měl problém i před začátkem druhého běhu. Možná je to i tím, že mám vysoké nároky nebo jsem pravdomluvný a práci v týmu si představuji jinak, a nějakým lidem to ublíží a řeknou si, že to nemají zapotřebí a příští rok už nejedou. V zápalu boje jsem i nějakým lidem křivdil a ublížil a mám se plno věcí ještě učit.

Před táborem jsem sháněl ještě dost vedoucích, hodně mi pomohla Peťulla, která sehnala Alici a Romču, Michal sehnal Jardu, a tak jsme se dávali dohromady, na jaře sehnal igi Jerryho a ten vzal svého syna Martina. A tak se to dávalo dohromady. Já jsem ještě prosil Kocoura jestli nechce jet, Koziho přemluvil, když se zrušil třetí běh, aby jel na druhý a pak jsem sehnal jednoho kluka (záměrně píšu jednoho, nechci jmenovat) z Ústí a jednoho z Prahy, kteří celou dobu komunikovali a ujišťovali mne, že pojedou. Jeden se přestal ozývat tři dny před táborem, a tak jsem vzal Baxe (17 let) z řad dětí, aby nám pomohl. A ten druhý se ozýval ještě den před odjezdem a v den odjezdu, jako by se po něm zem slehla, ani jednomu nepřeji nic špatného a doufám, že jsou v pořádku a jednalo se pouze o jejich morální selhání. Trošku to tak naštve, řešíte problém s třetím během, lidi, a tak se to všechno kupí… Sice jsem si párkrát zanadával, při zrušení třetího běhu pobrečel, ale co naplat… Víte, že další děti zklamat nemůžete!

Na tábor jsme tedy vyrazili s pár zkušenými lidmi (Peťulla, Kačka, Kája, Kozi, Kocour, igi, Stóža, – který byl až od půlky, a já) a sebou jsme měli nováčky (Jerry, Marťas, Michal, Jarda, Spůďa, Léňa, Bax, Romča, Alice, Anička), kteří BOMBA tábor neznají. První problém chybějícího vedoucího jsme vyřešili tak, že Michal, Jarda a Marťas zastali funkci, jak vedoucího, tak i sporťáka a měli v tak náročném programu dvou roli, nic jednoduchého. Poprali se s tím velmi dobře a moc jim za to děkuji.

Na Peťullu jsem hodil Kačenku, je to diabetik 1. typu, a já jsem neměl vůbec představu, co to vše obnáší, a i když jsme měli s rodiči Kačenky několik schůzek, až na táboře se ukázalo, jak moc je to náročné. Když jsem se o tom rozhodoval, vyhrálo srdce, aby si to i takové dítě užilo tábor s ostatními dětmi a že se pokusíme to zvládnout. Rozhodnutí nelituji, protože to Peťulla s Kačenkou zvládla a mohla si to s námi užít, cíl se tedy díky Peťulle podařilo dosáhnout. Lituji Peťully a velice se ukláním, jak to zvládla a to i s prvním oddílem, kde byly další mrňata, které potřebovaly péči. Oddíl měla dohromady s Kačkou a obě si sáhly na dno sil, protože, jsme měli opravdu malé děti a dostával jsem to od nich sežrat. Musím se nad tím zamyslet a udělat nějaké opatření na další akce. Všech rodičů, kteří posílají malé děti na tábor, myslím tím věk 5 – 7 let, se ptám, zda je dítě samostatné, oni řeknou, že ano a do hloubky to neřeším. Je asi potřeba si tu samostatnost trochu více rozvést. Potřebujeme, aby dítě, které s námi jelo na tábor, mělo základní hygienické návyky, to znamená, že si umí samo vyčistit zuby, samo si došlo na toaletu a taky si umělo samo utřít zadek, dále je potřeba, aby umělo dát špinavé prádlo do pytle a vzít si čisté. Další věcí je asi kapesné pro malé děti. Je známo, že nemají o penězích představu a tak kapesné má u sebe na přání rodičů oddílový vedoucí. Několikrát jsem byl u toho, kdy postupně přišlo za Kačkou cca 10 dětí, že chtějí penízky, na žvýkačku, na lízátko a jednalo se řádově o 10,- nebo 20,- Kč. Většinou to chtěly na takový ten točivý automat, kde Vám vypadne žvýkačka, hopík nebo sliz. Vysvětlujte dětem, že nemá drobný nebo, že dnes ne… Asi by to chtělo u těch menších kapesné v mincích.

Jsou to takové poznatky, které jsem sám viděl, a nebo jsem je dostal od holek, které mi to právem předhazovaly a já věděl, že mají pravdu. Rozhodl jsme se jim věnovat tento odstavec, kde jim chci velice poděkovat, že to zvládly až do konce, udržely nervy a o děti bylo na 100 % postaráno. Navíc dokázaly s 1. oddílem vyhrát celotáborovou hru. Myslím, že mne zachránilo před ukamenováním to, že přijel na druhý týden Stóža a holkám pomohl. Peťullo a Kačko velice Vám děkuji za Vaší práci u 1. oddílu a fungování na táboře a veliké díky posílám i od rodičů Kačenky, které jsme umožnili si užít tábor jako ostatním dětem. Uvidíme, jak na tom Kačenka za rok bude a jaké bude složení vedoucích, a i když vím, že to není moje zásluha, ale Peťully, hřeje mne to u srdce, že se to zvládlo i když nato nejsme přizpůsobeni. Děkuji.

Co se týče ostatních vedoucích, viděl jsem na nich snahu a ta je velice důležité, můžete dělat chybky a plno věci se dá vysvětlit, ale když tam není nadšení a chuť, tak to nepůjde a lidi, co na tábor jeli to nadšení a snahu měli. Zjišťovali postupem na táboře, že je to náročné, ale ty děti to ocení, a stojí to zato! A tak bych chtěl všem poděkovat, že to nevzdali a že jeli až do konce. A moc bych si přál, aby se podobná parta objevila pospolu i na dalších akcí, sehráli se a mohli jsme si to společně užívat společně s dětmi. Příští rok z nich bude už zkušený tým a zbyde i čas na blbosti mezi vedoucími.

Samostatná kapitola patří také Káje, která za mne vzala funkci hlavního vedoucího, když mi nebylo dobře a zvládla to s přehledem, a když bych věděl, že by dokázala své síly rozložit na celý tábor, což také neumím a jedu až na dno, s klidným svědomím a vědomím, bych jí svěřil funkci hlavního vedoucího na celý běh. Je z ní již vůdce, kterého má každý rád a byla by také člověk, za kterým by lidi šli a udělali by pro ní první poslední, jako to bylo za mé indispozice. Kája si vlastně kromě pekařky, vedoucí 2. oddílu, bankéřky, moderátorky, organizátorky dala i funkci hlavního vedoucího a jsem rád, že takového člověka mám v týmu, i když si to nezasloužím, je to anděl.)

Co se týče tábora, tak jsem velice spokojen. Vyšlo nám počasí, které nemůžeme ovlivnit (děkuji sílám, které nám to dopřály), a tak jsme zvládli vše, co bylo na programu. A i když jsem měl novou partu, tak jsem je vůbec nešetřil a nandal jsem jim, jako by byli zkušený tým a poprali se s tím velice dobře. Třeba den: dopoledne sporty, pak koupání, discomarathon, noční hra, noc mimo tábor! Nebo výlet, grill párty, letní kino (kde jsme s Peťullou museli se Štěpou k lékaři a konec grill párty a letní kino bylo na našem novém týmu, který vedla Kája).

Vedoucí šli do všeho a děti se bavily. Kromě zranění Koziho (ale on má furt něco, když to není zlomený nos, byl to zas prst) jsme neměli žádný úraz, neřešili jsme žádné složité zdravotní problémy a náš zdravotník igi, to měl vše pod kontrolou, a tomu také velice děkuji.

Chtěl bych ještě poděkovat Líbě, která nám na začátek přijela pomoct, Vendelínovi (alias Paprika), který nám pomáhal a samozřejmě veškerému personálu a návštěvníkům Rekreačního areálu Pecka, kteří s námi měli trpělivost a starali se o nás jako o vlastní. Děkuji návštěvám, které dorazily a pomohly nám.

Mne osobně se tábor líbil a jsem spokojen, jak to vše proběhlo, do budoucna bych si přál, aby z vznikajícího týmu, který letos byl, byl ještě větší tým, bojovali jeden za druhého a vytvořila se tak parta, která se bude společně těšit na další akce.

To že se tábor povedl, poznáte jednoduše na posledním nástupu a odjezdu. Bylo to opět dojemné, bylo plno slziček, obejmutí a krásných slov a BOMBA gesta (když Vám oddíl vytvoří plakát, že Vás má rád a všichni Vás obejmou, k nezaplacení). Jedno z gest bylo i zakoupení telefonu od 7. oddílu jedné kamarádce z oddílu, která měla ještě tlačítkový telefon a nemohla si s nimi dopisovat v oddílové skupině v appce, vydražen byl za 558.000 Bombáčů.

Vím, že mám myšlenky teď úplně jinde, musím vyřešit 3. běh, udělat podzim a další akce, abych svou chybu napravil a dál jsme mohli rozdávat radost, ale vzkazy, které rodiče na facebooku posílají Vám tu sílu dodají a vy chcete jít dál, i když to není ideální a hvězdy, které mi byly nakloněny, jsem si odklonil a bude mne to stát možná i to nejdražší na světě, tak i ten boj nevzdám a doufám, že ostatní také ne, protože to stojí za to!

Byla to BOMBA a děkuji všem!

14. den BOMBA Léta 2019 – 2. běh

 

Poslední den, který byl opět plný zážitků. Dopoledne si děti zahrály proti vedoucím fotbal, přehazovanou, vybíjenou. Odpoledne nás přijeli navštívit kamarádi z Číny, kterým jsme ukázali naše vystoupení anglického kroužku, aerobiku a zazpívala Natálka Uhlířová. Čínské děti nám pak předvedly něco ze své kultury a ukázaly nám také pár uměleckých vystoupení. Společně jsme se vyfotili a někteří byli obdarováni dárečky. Následoval poslední nástup, kde bylo plno slziček, že „Tábor končí … !“ A samozřejmě BOMBA párty, kde 7. oddíl vydražil mobil za 558.000 BOMBÁČŮ pro svou kamarádku Evu Královou (já ty partičky, děti, miluji). Poslední tanečky na diskotéce…. Ach jo, už je konec, ale stálo to za to! BOMBA!